Rozhovor s Jiřím Vrbou a Miroslavem Beránkem

Cesta může být klikatá, ale musí směřovat vzhůru

Před časem se oba vrátili do Slavie, aby navázali na více než deset let starou spolupráci. Trenér Miroslav Beránek a ředitel komunikace Jiří Vrba, které spolu pojí navíc přátelské pouto. „Na tehdejší spolupráci vzpomínáme rádi a ještě radši na ni navazujeme,“ říkají v rozhovoru, ve kterém mimo jiné rozebírají heslo „Vzhůru, Slavie!“.

Jak si oba užíváte svůj návrat do Slavie?

Vrba: „Toho užívání zatím mnoho nebylo. Jsem tady od března, to jaro, které jsme prožili, bylo extrémně těžké. Bylo to v podstatě vysoko nad hranicí toho, co jsem si já představoval jako nejčernější možný scénář. Teď jsem rád, že krůček za krůčkem stoupáme nahoru, ale o užívání zatím nemůže být moc řeč.“

Beránek: „Já si ho užívám pracovně, měli jsme hodně málo času na přípravu, ten tým se měnil prakticky za pochodu a ještě pořád se tam vytvářejí vazby. Začátek se nám povedl nad očekávání, teď se nám zas poslední utkání nepovedla, takže celkově to odpovídá bodovému zisku, na který v současné době máme.“

Když se zveřejnilo, že se trenér Beránek vrací do Slavie, vzpomněli jste si, že navážete na deset let starou spolupráci?

Vrba: „Já jsem si na to samozřejmě vzpomněl okamžitě, protože pro mě je tohle pracovní období, které jsem na Slavii zažil, jedno z nejúspěšnějších za celou mou kariéru. Moc rád na to vzpomínám, takže to pochopitelně hned vyvolalo nějaké pozitivní vibrace. Ano, měl jsem z toho radost a čekám, že se cíle, které jsme si dali, naplní. “

Beránek: „My jsme shodou okolností, než ještě začala příprava a já se stal trenérem, byli s Jirkou na golfu. Ještě nebylo vůbec jasné, že do Slavie půjdu. Tak jsme si o Slavii povídali, bylo to takové připomenutí toho, že jsme spolu kdysi spolupracovali. Zaznělo, že je možné, že se ke spolupráci někdy vrátíme. Neuplynul ani týden a už jsme spolu seděli na tiskovce.“

Navíc vás pojí i přátelské pouto…

Beránek: „No jasně, dlouhodobě jsme kamarádi a víme o sobě, byť já jsem byl pracovně někde jinde a daleko. Jirka se teď vrátil ke komentování, což já kvituji, že si ho mohu poslechnout i u Ligy mistrů.“

Vrba: „Taková pochvala samozřejmě potěší, protože já vždy, kdy jsem byl ve fotbale, vnímal lidi z fotbalu a trenéry jako ty nejdůležitější kritické hlasy, které jsem bral vážně a mám z toho radost.“

Začala nová sezona, s čím jste do ní vy osobně chtěli jít?

Vrba: „Míra to přesně pojmenoval na té tiskové konferenci – vzhůru Slavie. My jsme se nacházeli v nějakém očekávání s potřebou ten slávistický fotbal vracet zpátky na výsluní. Mirek to jednou větou trefil úplně přesně, jak jsme to všichni cítili.“

Beránek: „Kromě toho ještě nastolení v kabině pracovního, přátelského, tvořivého klimatu.  Stabilizace týmu i s příchodem nových hráčů. Postupná cesta vzhůru, která víme, že není přímočará, že tam bude řada úskalí. A právě v dobách, kdy ta úskalí přicházejí, se poznávají charaktery hráčů i lidí mimo kabinu. Na tom se dá tvořit a vytvořit správný tým se vším všudy.“

Jak jste vůbec přišel na heslo „Vzhůru Slavie“?

Beránek: „My jsme po mém příchodu udělali okamžitě soustředění v Novém Městě, abychom měli k hráčům blíž, strávili spolu více času, poznali je. S některými z trenérů jsem se neviděl delší dobu, prakticky každý večer jsme tam seděli a měli jsme takový brainstorming, házeli jsme jednotlivé nápady bez ladu a skladu. Postupně jsme to učesávali, něco jsme vypustili. Asi jsem to motto jako první vyřknul já, Dan Hejret k tomu našel takový obrázkový motiv, protože jsme se tam hodně bavili o psychologických věcech. Učesali jsme to do nějaké podoby, ještě ten motiv není úplně definitivní, chceme ho doladit. Důležité je myslet na to, že i když ta cesta bude hodně často klikatá, tak musí neustále směřovat vzhůru.“

Vrba: „Pro mě toto heslo přesně vystihuje situaci klubu jako takového. Tady ve finále nejde jen o sportovní výsledky. Slavia potřebuje nahoru, vzhůru vyrůst jako organizace. Mobilizovat lidi, kteří k  ní mají vztah. Nemluvím o zaměstnancích, hráčích, to je samozřejmost. Ale musíme nabrat sílu ve společnosti, přitáhnout zpátky fanoušky, oslovit lidi v kulturní sféře, politice. Tak, abychom vytvořili silnou strukturu, která tomu klubu bude nápomocná. Tak, jak to fungovalo za první republiky v dobách největší slávy. Sportovní výsledek je ten odznak, který udělá slávistům radost, když se vyhraje. Ale Slavia musí být silná jako organizace. Posílit i ve fotbalových strukturách. Spoustu pozic jsme za roky, kdy se nedařilo, ztratili, a my se na ně musíme vrátit zpátky.“

Jak se vás dotkl zápas na Bohemce, když se teď ještě v rámci Desítky pro domácí angažujete v kauze Ďolíček?

Vrba: „Ta kauza pro nás znamenala, že jsme za dobu, co to jako Desítka pro domácí řešíme, našli na Bohemce mnoho spřízněných duší a spoustu kamarádů a rozkoukali jsme se v komunální politice. Teď jsme nějakým způsobem pomohli Bohemce, ale myslím, že vzhledem k naší situaci v Edenu se z jejich situace musíme poučit. Pokud nenajdeme relativně rychle řešení našeho problému, můžeme se dostat do obdobných potíží. Připomínám, že u soudu leží žaloba s výpovědí pro Slavii, někdo nám chce zkomplikovat život v Edenu.“

Zúročil byste tyto zkušenosti rád v dalším volebním období?

Vrba: „Jednoznačně, ale záleží na tom, jak silný dostaneme od voličů mandát. Pokud by někdo z čtenářů nebyl rozhodnutý, tak Desítka pro domácí má na Praze 10 silnou slávistickou kandidátku a v rámci voleb do zastupitelstva hl. m. Prahy nás najde jako kandidáty hnutí Pro Prahu. My bychom ten potenciál, který jsme jako úplní nováčci v komunální politice získali, rádi použili ve prospěch sportu, a současně k posílení společenského postavení našeho klubu.“