Rozhovor s kandidátem Lukášem Valou

Lukáš Vala alias Strašák. Pro všechny slávisty velmi dobře známá postava. Už desátou sezonu se společně s celou Tribunou Sever stará o skvělou atmosféru na zápasech Slavie. Ale Slavií nežije Strašák jen na stadionu. Kromě jeho práce na radnici Prahy 10 nebo aktivní činnosti v Odboru přátel bude na podzim kandidovat do komunálních voleb za hnutí Desítka pro domácí. „Je to pro mě součást Slavie i života. „Věřím, že získáme na Praze 10 podporu široké nejen slávistické veřejnosti,“ říká v rozhovoru Lukáš Vala.

Odbor přátel slaví letos 50. výročí od vzniku, které si připomínáme právě dnes při utkání s Hajdukem, jak tuto organizaci vnímáte?

„Když jsem začal chodit jako mladý kluk na Slavii, tak byl zrovna u zrodu Fanklub. Do toho na tribuně fungovala skupinka fanoušků, kteří občas udělali nějakou choreografii. Pro většinu byl Odbor přátel spolek staroslávistů, kteří akorát žijí historií. My jsme bohužel národ, který si historie neváží a nechceme v ní pokračovat. Naopak chceme neustále zakládat něco nového. Nejvíce, co nás spojilo, bylo sdružení Sešívaní drží spolu, které vzniklo v době, kdy Slavia byla v největších problémech. Ve sdružení měly zastoupení všechny skupiny. Odbor přátel, Fanklub nebo Tribuna Sever a další slávisté, kteří mají nějaký vliv. Najednou jsme zjistili, že i když máme všichni různé pohledy a názory, tak všem jde o Slavii. O slávu klubu. Starší slávisté se rozpovídali a začali nám vyprávět příběhy, které jsme zaživali i my. Bylo to úplně stejné. Oni si díky nám vzpomněli na svá mladá léta. Začali nás podporovat. Říkali jsme jim, hele rok 1964, to je velká historie, byla by škoda v tom nepokračovat. Musíme převzít ten prapor, dotáhnout to a pokračovat v tom dál. Jsem moc rád, že do Odboru přátel přišli dnešní předseda Martin Krob a Míra Pomikal, kteří to zvedli svými zkušenostmi. Oni jsou zástupci té střední generace, která chyběla. Mladí se na to nabalili. Vznikla oficiální odbočka Tribuna Sever. Je v tom velký potenciál. Odbočky mají spoustu členů po celé republice, je potřeba Slavii šířit, jak se jen dá. Toto je nejlepší cesta a já rozhodně oslavu padesáti let beru s plnou vážností. Chtěl bych vzkázat všem staroslávistům, že Odbor přátel rozhodně nezanikne, budeme v tom odkazu rozhodně pokračovat a budeme se snažit, aby to následně mladí slávisté po nás převzali. Chceme, aby to nebyla zkostnatělá organizace, ale naopak živá a moderní struktura, která funguje. S tím, že budeme ctít tu tradici, historii a hájit ty barvy, jak se sluší a patří. Odbor přátel je pro mě jediné fungující uskupení slávistů, které by tady mělo fungovat.“

Vybavujete si moment, kdy jste stál s megafonem poprvé před kotlem? Jaké to bylo?

„Pamatuji si to úplně přesně. Teď začínám desátou sezonu, takže to bylo někdy v roce 2005 proti Olomouci. Viděl jsem jednoho, pro mě tehdy staršího slávistů, který byl v hodně podroušeném stavu. Tak jsem si říkal, že si tam snad vylezu. Kamarádi mi samozřejmě říkali, že jsem hrdina, tak jsem odpověděl, že na příští zápas. Opravdu jsem si tam vylezl. První reakce staršího slávisty, který byl pro mě obrovská ikona, tak říkal svým kolegům, ze kterých jsem měl tehdy respekt, že to vypadá dobře. To mi dodalo zdravé sebevědomí, se který jsem němel ale problém od dětsví. Nikdy mi nedělalo problém vystupovat před více lidmi. Nakonec se kotel rozrostl tak, že na zápas s Mostem bylo tisíc lidí v kotli. To nebylo vůbec běžné. Když se přešlo do Edenu, tak už to šlo ráz na ráz. Já jsem stárnul, kluci kolem mě, kteří to se mnou dělají roky, tak také. Zůstali a vydrželi, pochytili jsme zkušenosti mimo fotbal a naučili jsme se hodně věcí lépe. Kdybych třeba odešel, tak vím, že Tribuna Sever určitě nezanikne. My už fungujeme jako firma. Někdo má na starosti buben, jiní chorea, další facebook a internet. Máme grafiky, fotografy, kameramany. Běží to tak, jak má. A vidím tu budoucnost, ty mladé kluky, kteří to chtějí dělat. Vím, že to určitě nezanikne a bude tu tady třeba navždy. Nedávno jsem potkal vozíčkáře a měl na sobě mikinu Tribuny Sever. V tu chvíli jsem si říkal, hele nám se povedlo vytvořit něco, co opravdu není pro úzkou skupinu lidí. Tohle je kult, který tady zasahuje, nebo správně řečeno i přesahuje hranice, protože o nás vědí i ve světě. Myslím si, že jsme jedna z největších fungujících skupin u nás.“

Jak všechny své aktivity kolem Slavie dokážete skloubit se všedním životem?

„Pro mě se Slavia stala naprosto nedílnou součástí života. Já jsem v dnešní době přešel do trochu jiného stádia. Dříve jsem byl hodně aktivní v tom fyzickém vyrábění choreografií. Dneska se spíše starám o hladký průběh. Chci, abychom měli přístup, povolení a tak podobně. Já si neumím ale představit život bez toho, patří to ke mně. Každý, kdo mě poznal, tak mě takhle zná. Asi nebudu celý život stát na stupínku s megafonem, asi nebudu moct pokaždé jít malovat choreo. Ale se Slavií budu vždycky, respektive bez Slavie si to nedovedu představit.“

Na podzim budete navíc kandidovat v komunálních volbách za Desítku pro domácí. Co vás k tomu vedlo?

„Já jsem s dalšími devíti lidmi, z nichž polovina byli slávisté a polovina bohemáci, toto hnutí v době, kdy byl problém s Ďolíčkem a Bohemka hrála v Edenu, spoluzakládal. Desítka vznikla čtvrt roku před volbami, nám se díky fanouškům povedlo do zastupitelstva dostat. Ze 36 zastupitelů se nám povedlo získat tři křesla. Já dneska na Úřadě Prahy 10 také pracuji. Celý život žiju na Praze 10, půl života ve Vršovicích, půl života ve Strašnicích. Znám to tady, znám problémy místních lidí. Vím, jak to na desítce funguje a co mě štve. Ačkoliv cíl není úplně splněn, i když Bohemka se vrátila do Ďolíčku, tak tím to nekončí. Musí se vyjasnit majetkové vztahy stadionu v Ďolíčku i v Edenu. Do toho jsem se začal starat o sportovní kluby na Praze 10. Vím, že bych jim měl hodně co dát. Ta práce mě baví a hlavně mě baví, že je to v místě, kde žiji a kde to mám rád. Komunální politika je navíc trochu o něčem jiném. Je to spravování místa, kde žiju a chci pro něj něco dělat.“

Jak byste toto hnutí vůbec představil?

„V Desítce je řada významných slávistů, bohemáků a dalších osobností. Mezi „sešívané“ patří například ředitel tělovýchovné jednoty SK Slavia Petr Pína, ředitel komunikace Slavie Jiří Vrba, manažerka ženského fotbalu Jaroslava Rinnerová-Poláčková nebo ředitel futsalu Dan Kolman. Těch slávistů je u nás velký výčet, do toho spousta lidí, kterých si na desítce nesmírně vážím. Na kandidátní listině máme doktory, vědce, kreativce i například proděkana farmaceutické fakulty. Pro mě je Desítka pro domácí takový druhý klub, kterému v uvozovkách fandím. To není jen nějaká politická strana typu ČSSD nebo ODS, to je hnutí složené z lidí, kterým naprosto věřím a které mám moc rád. Jsou to srdcaři nejen Bohemky a Slavie, ale i Vršovic, Strašnic a celé Prahy 10. Desítka pro domácí je pro mě součást Slavie, součást života a zároveň i práce. Mám to všechno propojené a věřím, že získáme podporu široké a nejen slávistické veřejnosti.