Rozhovor s Martinou Suchou a Milanem Černým

Když se Milan Černý vrátil v létě do Slavie, obrovskou radost to udělalo prakticky všem slávistům. Výjimkou nebyla ani Martina Suchá, maminka Marka Suchého, která právě Milana zná od těch nejmenších dětských let. „Na mládežnická léta vzpomínáme moc rádi,“ shodli se Milan Černý a Martina Suchá, která bude na podzim kandidovat za Desítku pro domácí na Praze 10 v komunálních volbách. Mimochodem, v zastupitelstvu za toto hnutí už funguje čtyři roky a kromě toho je také úspěšnou dětskou doktorkou.

Co vás vedlo k tomu, že jste dali Marka na fotbal?

Suchá: „Nebylo snadné se rozhodovat, protože Mára měl vztah ke každému sportu, s kterým se v té době setkal. Chodil do sportovní školky ve Vladivostocké, od tří a půl let lyžoval, hrál hokej, i když jen na rybníku a jako každý kluk kopal do balonu. A bydlíme blízko stadionu, takže jsme to zkusili na náboru.“

Milane, vy si vybavíte své fotbalové začátky?

Černý: „Začátky si pamatuji, rozhodlo to, že jsme v televizi viděli, že je na Slavii nábor, tak jsme sem šli. Tady jsme potkali Petra Karocha, což byl první trenér, který nás vedl, takže jsme zůstali. Potkali jsme se tam s Márou Suchým a ostatními.“

Takže televizní reklama o náboru a místo bydliště rozhodly právě o Slavii?

Suchá: „Hrála jsem za Slavii volejbal, v té době hrála i dcera volejbal za Slavii, takže to bylo jasné, že Slavie je naše srdeční záležitost.“

Černý: „Já bych řekl, že ano, ale hlavně rozhodlo prostředí a atmosféra na tréninku, kterou jsme právě na Slavii našli. Měli jsme skvělé a hlavně pozitivní trenéry.“
 

Mít doma malého fotbalistu vyžaduje veliké úsilí a trpělivost s dovážením na tréninky. Co pro vás bylo největší obětí?

Suchá: „V tomhle jsem měla výhodu, protože Mára má starší sestru, která mi pomáhala se o bráchu starat, stejně tak jako prarodiče a přeci jen chodil do ZŠ Vladivostocká a bydlel 5 minut od školy a od Slavie. Takže jsme to vždycky museli nějak skloubit. No a ty přespolní, jako byl právě Míňa, u nás často čekali na trénink nebo turnaj, když jsme vyjížděli brzy ráno. Asi nejvíc, co v té době jsme jako rodiče  zajišťovali,  byla doprava  na utkání a turnaje společně s trenéry. Bylo to náročné, ale na druhou stranu jsme si to s klukama užívali, hlavně úspěchy, ale i ty  neúspěchy, i když těch nebylo tolik.“

Černý: „Když se na to podívám zpětně, určitě to náročné být muselo, ale tenkrát jsem si to neuvědomoval. Museli mě vozit do školy, na tréninky, takže náročné to pro ně muselo být určitě. Bylo to jednodušší tím, že jsem chodil do školy taky do Edenu, takže mě ráno odvezli, mohli jít do práce a my jsme potom třeba s Márou šli k němu domů, protože tu bydlel. Strávili jsme spolu nějaký volný čas a pak jsme šli na trénink nebo na zápas.“

Vzpomenete si na Markovy první fotbalové krůčky společně s těmi Milanovými?

Suchá: „Určitě, vzpomínám. Seděli jsme na staré tribuně na Slavii a koukali na jejich první trénink  s trenérem Petrem Karochem a asistentem panem Blažkem. Já v té době moc o fotbale nevěděla, ale byla to míčová týmová hra. Tudíž to bylo podobné, co se týká zařazení sportu, který jsem hrála a  hraji dodnes, i když už jen rekreačně.“

Černý: „Na dřevěnou tribunu v Edenu mám také vzpomínku, protože mám doma řadu fotek a je tam jedna, kdy jsme s Márou na dřevěné tribuně ve starém Edenu. Stojíme tam na schodech, zrovna akorát pršelo, možná jsme se tam běželi schovat. Byl to zápas, který jsme tam hráli na půlku hřiště, takže to si vybavuji.“

Jak fungovala v mládeži spolupráce na úrovni rodičů? Jaká je jejich role?

Suchá: „V té době jsme  se jako rodiče poměrně znali a pomáhali jsme si. Pokud se jedná o mládežnický fotbal, kluci potřebují rodičovskou podporu, a to i v podobě fandění, mít vztah ke klubu a pokusit se o to, aby dítě vnímalo sport pozitivně, i když ne každý může hrát ligu, či se dostat do zahraničí. S rodiči  jsme se vídali i mimo fotbal a byli jsme dobrá parta“

Černý: „Rodiče se spolu baví ještě do dneška, mamka Marka a naši se znají, občas si volají. Byla tam kolem Petra Karocha dobrá parta, jezdili s námi na turnaje.“

Měli Marek s Milanem průšvihy, nebo patřili mezi hodnější parťáky?

Suchá: „No jasně, hlavně na horách, když byli mimo dosah rodičů a vše bylo na trenérech. Vím, že Mára byl pověstný tím, že si hodně často kupoval sladké, hlavně čokolády a zůstalo mu to dodnes. Míňa byl tichý, ale když byli spolu, tak v našem malém bytečku vytvořili hřiště přes dva pokojíky s brankami a hráli hokej. Když byl Mára u Černých, tak si to užívali na zahradě.“

Černý: „Že bychom něco provedli, že bychom zlobili, to jsme zrovna my dva nebyli. To, že jsme hráli hokej v pokoji s hokejkami, si ale pamatuji, občas jsme měli nějaké víčko od lahve, občas kus alobalu.“

V pozdějších letech, hlavně dorostu, bylo asi potřeba kluky spíše hlídat, že?

Suchá: „Marek přestoupil  do dorostu později, stejně jako Míňa, a pak to mělo hrozně rychlý spád, rok v dorostu a v 17 letech do ligy, to byla bomba, alespoň pro mě. Nevěřila jsem tomu, že by mohli  hrát fotbal profesionálně, ale byly to krásné časy, moc jsem jim to přála. Nikdy jsem neslyšela, že by nechtěli jít na trénink. Nebylo třeba je hlídat, fotbal byl pro ně jedinou náplní volného času.“

Milan Černý a Marek Suchý byla a je dlouholetou dvojicí slávistických odchovanců, spolu přišli i do áčka. Bylo důležité, že byli vzájemně dobrými parťáky?

Suchá: „Já myslím, že si to užili, jak po stránce mládežnického fotbalu, tak i jako děti. Měli štěstí samozřejmě na trenéry, ale i na sportovně laděné a podporující  rodiče.“

Černý: „To je pravda. Rodiče a trenéři udělali hlavně v začátcích obrovský kus práce. S Markem jsme dobrými parťáky. Znali jsme se odmala, nikdy jsme spolu žádný velký problém neměli. Ani si nepamatuji, že bychom se někdy pohádali nebo se spolu nebavili, měli jsme ten vztah takový upřímný. My jsme měli vůbec bezproblémový tým. Velkou roli sehrál trenér Karoch. Když to vidíme teď, určitě se to točilo hodně kolem něj. Dnes nás hodně hraje ligu a Mára samozřejmě ještě výš, ten hraje v cizině. Za ta může hlavně právě Petr Karoch, s lidmi kolem něj se dodnes bavíme.“

Marek odešel z Prahy rovnou do Ruska a do Moskvy. Co jste na to tehdy jako maminka říkala?
Suchá: „Mára měl maturitu, rozhodl se sám pro fotbal, takže zahraniční angažmá jsme mu přáli. V té době už žil se svou budoucí ženou, takže se rozhodovali za sebe. Tím, že Marek ze Slavie odešel, ale neznamená, že bychom on nebo já na Slavii zapomněli. Máme ji stále pod kůží. Chodím na zápasy, pokud mi čas dovolí, snažím se podpořit mládežnický fotbal i na MČ Prahy 10 jako zastupitel za Desítku pro domácí.“

V komunálních volbách budete za Desítku pro domácí na podzim opět kandidovat...

Suchá: „Ano, rozhodla jsem se naše hnutí opět podpořit. Práce má smysl, jsem teď čtyři roky v zastupitelstvu a máme tam rozdělanou nějakou práci, na kterou bychom chtěli navázat a nadále podporovat nejen sportovní kluby a mládež na Praze 10. Mám kolem sebe sympatické lidi, ať už slávisty, nebo bohemáky, se kterými vím, že to má smysl.“